Čtvrtý díl nabízí pohled do historie československých výzvědných služeb v letech 1914 až 1989. Zaměřuje se především na období od počátku šedesátých let do konce studené války a popisuje vývoj československých zpravodajských služeb, které se v té době formovaly podle sovětského modelu KGB. Šedesátá léta byla pro československou špionáž nejúspěšnější. Kniha dále sleduje pokles efektivity služeb po nástupu normalizace, kdy politické čistky vedly k odchodu mnoha zkušených zpravodajců. V sedmdesátých letech došlo k opětovné reorganizaci s důrazem na loajalitu vůči sovětským službám a zaměření na sledování potenciálních západních jaderných útoků. Závěrem se autor věnuje transformaci československých výzvědných služeb po pádu komunistického režimu. Prostřednictvím příběhů konkrétních agentů (Hlásný, Valoušek, Köcher) kniha přibližuje fungování československé špionáže.