Freud se věnoval náboženství i ve svých pozdějších dílech, konkrétně v Nespokojenosti v kultuře a Budoucnosti jedné iluze. V obou textech ho vnímá jako iluzi, ale zdůrazňuje, že iluze není nutně omyl. Podle Freuda je iluze naplněním hlubokých lidských přání, především touhy po ochraně, řádu a spravedlnosti. Na závěr Budoucnosti jedné iluze Freud vyjadřuje naději, že lidstvo nakonec překoná tuto „dětskou neurózu“, kterou náboženství představuje, a přijme vědecký pohled na svět.