První část výboru, věnovaného básníkovu lyrickému dílu, přináší více než sedmdesát nejkrásnějších písní, básní a balad, v nichž se zrcadlí básníkův „jasný a slunný svět, veskrze pozemský a vezdejší“, „vznešená lidskost jeho poesie, naplňující sebedůvěrou, vírou v přírodu a přesvědčením o užitkovosti a smyslu života“ (Šaginjanová). Druhá část obsahuje „Západovýchodní díván“, nejzralejší plod (Goethova stáří, o němž Heine napsal, že je to „selam“, pozdrav, „který Západ posílá Východu“. Heine se obdivoval myšlenkové i formální kráse díla, do něhož Goethe vložil „všechen úchvatný pocit životní rozkoše a stvořil verše tak lehké, tak blažené, tak nadýchané a vzdušné, že se člověk v údivu nad nimi zarazí a sám sebe se zeptá, jak něco takového bylo v němčině vůbec možné“. – V závěru jsou připojeny Goethovy poznámky k Dívánu, ukazující, jak hluboce pronikl básník do světa Východu.