Román Ztroskotanec z roku 1983 sleduje setkání tří klavíristů na kurzu v Salcburku – Wertheimera, budoucího virtuosa Glenna Goulda a vypravěče. Příběh se točí kolem silného zážitku z Gouldovy neobyčejné interpretace Bachových Goldbergovských variací a zkoumá témata umělecké posedlosti, snahy o dokonalost a osobních neúspěchů. Dílo je považováno za klíčové pro pochopení Bernhardových názorů na umění a zároveň typické pro jeho pozdní tvorbu, charakterizovanou kritikou Rakouska, tragikomickým pohledem na svět a sebeironií. Bernhard je považován za jednoho z nejvýznamnějších rakouských spisovatelů druhé poloviny 20. století.