Kniha Zrození tragédie z ducha hudby je slavná úvaha o dvou protikladných principech v umění, apollinském a dionýském. Její autor, Friedrich Nietzsche, tehdy mladý a nadaný filolog, působil jako profesor řečtiny a literatury v Basileji, když ji napsal. Jeho myšlení bylo silně ovlivněno filosofií Arthura Schopenhauera a osobním přátelstvím s Richardem Wagnerem. Nietzsche v knize vychází z představy, že lidský život je plný utrpení a beznaděje, a že umění je prostředkem, jak se s tím vyrovnat. Ve starověkém Řecku nachází dva základní umělecké principy: apollinský, který zkrášluje a harmonizuje tragickou realitu a přináší estetický požitek, a dionýský, hlubší a původnější, symbol nespoutanosti, opojení a vzdoru. Nietzsche sleduje působení těchto principů v řecké kultuře i v současnosti. Tato kulturně filosofická studie, poprvé vydaná roku 1872 a v klasickém překladu Otokara Fischera, zůstává dodnes inspirativní pro všechny, kdo se zajímají o kulturu.