Zmizet

Rodinné a partnerské vztahy jsou dlouhodobě častým tématem ženských románů. Vážná literatura se jim spíše vyhýbala, možná je i podceňovala. Proto, když se autorovi podaří tento prostor uchopit neotřele, bez patosu a s originalitou, vzbudí to velkou pozornost. Petře Soukupové se to povedlo už v její prvotině K moři. I v jejím novém souboru povídek se Soukupová věnuje rodinným vztahům, tentokrát však z pohledu dítěte. V prvních dvou povídkách vyprávějí příběh děti, ve třetí je vypravěčkou dospělá žena, jejíž vzpomínky směřují do dětství. Všechny postavy se potýkají s rodinným traumatem, které je odcizuje od blízkých a nutí je hledat své místo v rodině a vlastní identitu. Nejde o velká dramatická zvraty, ale o vnitřní boj postav. Autorka dokáže do tohoto intimního světa vtáhnout čtenáře tak, že s postavami prožívá i ty nejjemnější emoce a vnímá je jako hluboká životní dramata. Je to paradoxní, protože jazyk vyprávění je spíše odtažitý a popisuje události s chladnou objektivitou. I v tom se projevuje Soukupové vypravěčský um. Její nová kniha Zmizet nenabízí snadno stravitelné téma, ale vybízí k zamyšlení nad i zdánlivě obyčejnými okamžiky života. A právě v tom spočívá hodnota dobré literatury.