Ženy s kufříkem a nadějí

Porodní bába vždy patřila k základním pilířům vesnice, stejně jako farář, učitel nebo starosta – její pomoc potřeboval každý. Doprovázela nejen samotný porod, ale i sociální začlenění novorozence, účastnila se křtu a někdy i působila jako kmotřice. Byla klíčovou postavou v důležitých životních okamžicích, od narození přes křest až po smrt. V období let 1850–1950 se porodnictví začalo profesionalizovat. Z původní sousedské pomoci se stalo regulované povolání a porodní bába se postupně proměnila v porodní asistentku. Kniha zkoumá, jak se měnily zákony upravující práci porodních bab, jak se institucionalizovalo jejich vzdělávání a jak se vyvíjely vztahy s církví. Analyzuje také proměnlivý vztah mezi porodními babami a lékaři a silné genderové stereotypy, které se v této oblasti projevovaly. Představuje porodní bábě jako profesní skupinu a sleduje, jak často a jakým způsobem se v náročné praxi dopouštěly přestupků. Závěrem se kniha zaměřuje na to, jak se porodní asistentky postupně začaly uvědomovat a prosazovat svá práva, proč odmítaly označení „bába“ a usilovaly o „důstojnější“ titul „porodní asistentka“.