Své poslední sbírky poezie, *Ženy* a *Muži*, vydal Paul Verlaine krátce před smrtí a tím se zařadil mezi nejvýznamnější autory erotické poezie. Oprostil se od lehkomyslné pikantnosti starších autorů, jako byli Grécourt či Piron, a vytvořil subjektivní erotiku, která byla dosud nevídaná. S mistrovským jazykem a s využitím všech básnických prostředků, které dříve proslavily jeho lyrickou citlivost, se Verlaine odvážil k otevřenému a syrovému popisu svých tělesných představ. Jeho dřívější sklon k sexuálním hrátkám se zde plně projevuje a v rozporu se společenskými normami je vnímán jako šokující a nemravný.