Emil Zátopek kdysi řekl: „Je to hranice bolesti a utrpení, která odděluje chlapce od mužů.“ Právě neustálé překonávání vlastních limitů ho učinilo výjimečným běžcem a jedním z nejznámějších sportovců všech dob. I když na olympijských hrách v Londýně v roce 1948 vyhrál běh na deset kilometrů a na pěti kilometrech získal stříbro, necítil se uspokojen. O čtyři roky později, na olympiádě v Helsinkách, získal tři zlaté medaile a stal se legendou. Přesto považoval za své nejdůležitější vítězství boj za to, aby jeho svěřenec Stanislav Jungwirth mohl vůbec na olympiádu odcestovat, a postavil se tak proti tehdejšímu režimu. Příběh největších úspěchů Emila Zátopka a jeho seznámení s Danou, jeho celoživotní láskou, ožívá díky scénáři Jana Nováka a vizuálně působivému zpracování Jaromíra 99.