Zaslepená generace

Arnošt Kolman (1892–1979) vedl život plný dramatických zvratů. Pocházel z pražské intelektuální rodiny a v roce 1916 se dostal do ruského zajetí, kde se zapojil do Říjnové revoluce a vstoupil do bolševické strany. Následně zastával v Sovětském svazu i po návratu do Československa po druhé světové válce významné posty ve stranické a státní správě, a také ve vědecké sféře. Po kritickém projevu v roce 1948 byl deportován a vězněn v SSSR. Po propuštění se znovu uplatnil ve vědě, v Praze i Moskvě, ale po roce 1968 znovu ztratil přízeň režimu. V roce 1976 mu bylo nečekaně umožněno vycestovat za dcerou do Švédska, kde požádal o azyl a napsal známý otevřený dopis Leonidu Brežněvovi, v němž oznámil po osmapadesáti letech ukončení členství v komunistické straně. Kolmanovy vzpomínky jsou cenným historickým dokumentem a zároveň hlubokou psychologickou studií o lidech, kteří se s velkými ideály a etickými ambicemi zapojili do revoluce, ale nedokázali zabránit zkáze systému, který pomáhali budovat – a někteří si ani neuvědomili rozsah a tragédii této proměny. Kniha, původně napsaná v ruštině, poprvé vyšla v Německu v roce 1979 a poté v dalších zemích Evropy, kde vyvolala silnou odezvu.