Zápisky z Tibetu se inspirují starou čínskou tradicí cestopisů, které prolínají osobní prožitky, vzpomínky a úvahy s historií a mýty daných míst. Özer ve své knize čerpá z tibetských i západních zdrojů a vypráví příběhy míst a lidí, které během deseti let života v Lhase a na cestách po Tibetu potkala. Její dílo se soustředí na dvě hlavní roviny. První sleduje osud Tibetu a jeho obyvatel ve druhé polovině 20. století, zachycuje lidské příběhy a proměny krajiny spojené s tibetským buddhismem. Druhá linie popisuje Özerinu osobní cestu k poznání své vlasti, která se jí v dětství a dospívání jevila jako cizí a exotická, a k jejímu znovuobjevení. Zápisky z Tibetu jsou tak především knihou o hledání identity, o pochopení duchovních tradic a o nalezení svého místa v současné čínsko-tibetské realitě. Özerin příběh je jedním z mnoha příběhů moderního Tibetu, který se za posledních padesát let zásadně proměnil, často bez ohledu na vůli jeho obyvatel. Autorka zachycuje vnitřní rozpory a dilemata několika generací Tibeťanů, kteří se denně vyrovnávají se složitou situací ve své zemi.