Zápasy slepého muže: Život a doba komunisty Klementa Lukeše

Příběh Klementa Lukeše (1926–2000) je nedílnou součástí českých dějin 20. století. Po roce 1945 se aktivně zapojil do komunistické strany, která mu, navzdory jeho vážnému zdravotnímu postižení – nevidimosti – nečekaně nabídla možnost působení ve školení stranických funkcionářů. Jako osobní vychovatel Antonína Novotného, Lubomíra Štrougala, Miloše Jakeše a dalších se Lukeš brzy dozvěděl o slabších stránkách a omezeních tehdejších mocipánů. Od poloviny padesátých let se stal významným představitelem revizionistického hnutí, hledajícím alternativu ke stalinismu a inspirovaným jugoslávským modelem podnikových samospráv. V roce 1961 byl falešně obviněn z vedení projugoslávského spiknutí; rozsáhlý proces, podobný Slánskému a spol., se nekonal pouze díky nezájmu Sovětského svazu. Lukeš však pokračoval v opozici i v následujících letech, aktivně se podílel na dění v roce 1968, v Chartě 77 a v osmdesátých letech se zapojil do organizace samizdatové literatury. Režim měl v Lukešovi jen málo tak silných a schopných oponentů, který se vzepřel očekávání a odmítl život v okrajové pozici.