Z našich dědin a městeček

Když Káča Zubáková odjela do Brna na službu a po zhruba dvou letech se vrátila s malým chlapcem, nikdo ve vesnici nebyl zvlášť překvapený. O Káčině povaze bylo známo, že ráda rozdmýchává plameny, ale lidi se divili, jak něžně se stará o to dítě. Tonda byl skutečně rozmazlený, choval se jako šlechtic. Mezi dětmi si vždy nárokoval přednost a hned se pouštěl do rvaček. Neustále opakoval: „Jsem hraběcí dítě!“ A jak asi dopadl takový rozmazlený chlapec v tehdejší vesnici, to si snadno představíte. Nakonec Tonda v dospělosti skončil na žebrání. Vlasta Pittnerová popisuje jeho osud a životy dalších lidí v deseti povídkách s názvem Z našich dědin a městeček.