Tyto povídky, zasazené do krajiny kolem Žďáru nad Sázavou, čerpají z osobních vzpomínek autorky a jejích těžkých životních zkušeností z druhé poloviny 19. století. Vyprávějí o strastném životě venkovských chudáků, o osamělé matce, ke které se vrací dcera s dítětem, o svobodné ženě, jejíž dcera přinese naději na lepší zítřky, a o osudu slepého harfeníka, kterému na cestě za obživou doprovází sestra, jež touží po lepším životě.