Vzkříšení I.

Jeden z nejvýznamnějších románů ruské klasiky sleduje psychologický příběh o vině a pokání, a zároveň ostře kritizuje carský režim v Rusku konce 19. století. Hlavním hrdinou je kníže Dimitrij Něchljudov, příslušník ruské šlechty, který se chystá vstoupit do manželství s urozenou dívkou. Během účasti v soudní porotě, kde se řeší případ okradení a otravy obchodníka Smělkova, nečekaně spatří mezi obžalovanými Kaťušu Maslovovou – ženu, kterou kdysi jako student hluboce miloval a která city opětovala. V minulosti ji jako důstojník svůdně svedl a poté jí dal sto rublů jako odškodnění. Nyní s hrůzou zjistí, že Kaťuša mu porodila dítě, které bohužel zemřelo, a zničená žena se kvůli zoufalství stala prostitutkou. Kaťuša je nespravedlivě odsouzena a čeká ji trest v podobě nucených prací na Sibiři. Dimitrij se ji snaží zachránit a nabídne jí manželství, ale ona ho odmítne. I přes neúspěšné odvolání k senátu se Dimitrij nevzdává a snaží se pomáhat i dalším vězňům. Oba, Dimitrij i Kaťuša, procházejí vnitřní proměnou. Dimitrij rozděluje svůj majetek mezi rolníky a nakonec se s Kaťušou vydává na Sibiř. Kaťuša je nakonec osvobozena, ale rozhodne se spojit svůj život s politickým vězněm Simonsovem, který se do ní zamiloval. Přestože Kaťuša Dimitrije miluje, nechce mu zničit život. Dimitrij je touto ztrátou zdrcen, protože si uvědomil, jak moc pro něj Kaťuša znamená. Rozhodne se proto pokračovat v pomoci nevinně odsouzeným. Autor v románu kritizuje nelidské podmínky ve vězeních, nespravedlivost soudů, lhostejnost bohatých k chudým a neochotu pomáhat, a také kritizuje ruskou pravoslavnou církev. Melantrichova knižnice, sv. 20.