Dvě studie C. G. Junga, zakladatele analytické psychologie, se zabývají vztahem mezi vědomím a nevědomím a některými aspekty jevu zvaného „přenos“. První studie se zaměřuje na tento vztah mezi vědomím a nevědomím. Podstatou Já je trvalý vnitřní konflikt mezi individuálním a kolektivním. Já představuje životní cíl, který se formuje v interakci jedince se společností. V iracionální části Já dochází k procesu individuace, tedy k dosažení celistvosti osobnosti. Individuované Já vnímá samo sebe jako objekt neznámé a vyšší síly. Tento vztah nelze vědecky prokázat, protože je z podstaty nepoznatelný. Psychologie přenosu se nesnaží vysvětlit samotnou podstatu přenosu, ale zkoumá jeho specifické projevy a vlastnosti prostřednictvím interpretace alchymistických symbolů. Jung využívá alchymistické myšlenky k pochopení toho, jak se emoce a významy přenášejí z jednoho psychického obsahu na druhý. Alchymie je tak chápána jako odraz obsahu nevědomí.