Díla Vladář a Úvahy o vládě od Niccolò Machiavelliho patří nepochybně k základním kamenům světové literatury. Florentský úředník, vyslanec a teoretik v nich shrnul veškeré své myšlenky, které vycházely z bohatých zkušeností získaných během jeho veřejné služby. Žádný autor nebyl tak často nepochopen jako Machiavelli, a zároveň se málokterý autor dočkal takového napodobování ze strany státníků a politiků. Machiavelli byl bystrý a realistický člověk, který věci posuzoval rozumně, bez zbytečných spekulací. Jeho ideálem byl silný stát s mocným a zdravým obyvatelstvem, sjednoceným pouze snahou o všeobecné dobro. Machiavelli rozhodně odmítal kompromisy a střední cestu. Jeho silnou stránkou byla láska k praktickému životu a realitě. Jeho představa vladaře se odlišovala od abstraktních ideálů humanistů a moralistů – byl to člověk praktický, který žil v reálném světě a vnímal jeho pravidla. Nikdo předtím neměl tak hlubokou lásku ke své vlasti jako Machiavelli. A jediným způsobem, jak zajistit její svobodu a nezávislost, viděl v silném vůdci, který se neváhá uchýlit k jakýmkoli prostředkům k dosažení tohoto vznešeného cíle. Pokud je v tom podstata machiavellismu, nelze mu nic vytknout. Bohužel, pojmu „machiavellismus“ se připisují i jiné významy, které zkreslují teorii florentského sekretáře. Některé jeho chladné a tvrdé zásady jsou posuzovány bez ohledu na jeho ušlechtilý cíl, což vede k závisti, nenávisti a zkreslenému pohledu. Je třeba Machiavelliho správně pochopit, pečlivě číst a promýšlet každou jeho větu.