Verše z vyhnanství

Třetí a poslední svazek Ovidiových děl v Antické knihovně obsahuje básně napsané v posledních deseti letech jeho života. V roce 8 n. l. byl básník na rozkaz císaře Augusta vyhoštěn do odlehlého Tomisu u Černého moře, kde v nedobrovolném exilu vytvořil sbírky Žalozpěvy a Listy z Pontu. V těchto dílech Ovidius popisuje svůj smutek po Římě, rodině a přátelích a také zážitky z cesty a života v drsné „barbarské“ krajině. Z té doby pochází také ostře kritická báseň Íbis a fragment didaktického eposu O lovu ryb. Kalendář, ve kterém Ovidius zpracovával mýty a legendy spojené s jednotlivými měsíci, začal psát v Římě v době své největší slávy. Práci však musel přerušit kvůli Augustovu rozhodnutí o vyhnanství. Ve vyhnanství se k Kalendáři vrátil a pokusil se ho dokončit, ale přepracoval pouze první knihu.