Vědomí a existence

Tato sbírka kratších prací Jeana-Paula Sartra zahrnuje kritiku tradičních filosofických pohledů na „já“ a vědomí (zejména v eseji *Transcendence ego* z roku 1936). Dále se v ní nachází rozbor psychologických teorií emocí, obzvláště psychoanalýzy, který vede k Sartrově vlastní fenomenologické analýze prožívání emocí (*Nástin teorie emocí*, 1938). Kniha končí přednáškou a diskusí o sebevědomí a sebepoznání (1948). Společným rysem všech tří textů je Sartrův názor, že vědomí je zcela průhledné samo sobě, tedy plně si uvědomuje samo sebe a nemá žádné skryté motivy. Právě tato plná vědomost definuje lidskou existenci.