V náruči mužů

Životní příběh hrdinky je protkán vzpomínkami na muže, kteří se v něm objevili – a právě oni jsou středobodem jejího uvažování. Autorka sice zdůrazňuje, že vzpomínky hrdinky nejsou nutně pravdivé, ale střídání pohledu první a třetí osoby umožňuje čtenáři vnímat příběh zároveň jako osobní vyznání i objektivní zamyšlení. Camille si vybavuje všechny muže svého života, od rodinných členů po milence a náhodné známosti, protože právě vztahy s nimi považuje za zásadní. Některé z těchto setkání ji hluboce zasáhla, jiné byly pomíjivé, ale všechny měly vliv na její život. Vztah mezi mužem a ženou vnímá jako přirozenou součást lásky a vyhýbá se jak sebelítosti, tak radikálnímu feminismu. S vyrovnaností a bez předsudků dokáže milovat muže takové, jací jsou, včetně jejich nedostatků a odlišností.