Tato kniha, v níž se prolínají prvky románu, novely a eseje, je hlubokou úvahou o lásce. Láska je stálým tématem autorky, a i v této, již deváté knize, ho zkoumá s pomocí rozmanitých stylů a žánrů. Vyprávění sleduje osudy žen v jejím rodě – od prababičky až po autorku samu, včetně jejího manželství a milostního poměru – a má silně osobní charakter. Příběhy jsou prokládány úvahami o složitosti lidských vztahů, o postavení ženy ve společnosti a o otevřeném popisu milostných zážitků. Autorka se snaží rozkrýt různé podoby lásky, a zároveň s obdivem pracuje s jazykem. Tato kniha je pro ni nejcennějším dílem dosavadní tvorby a je doplněna citáty slavných myslitelů, především aforismy vévody de la Rochefoucauld.