Úvod do caputologie : Hlava I - mírné ∞

Cyklus „Hlav“ v básnické a výtvarné podobě zkoumá intelektuální, sociální a profesní rysy člověka s nadsázkou. Autor se zaměřuje na lidskou snahu porozumět světu pomocí jasných definic a kategorií, čímž dílu dodává nový rozměr. Malina vytváří ve svých verších divadelní situace a následně čtenáře prostřednictvím encyklopedicky přesných pojmů uvádí na jeviště. „Hlavy“ evokují množství nadčasových situací a díky Malinově systému pojmů se čtenář může v bludišti imaginace buď svobodně ztrácet, nebo racionálně nalézt směr. Kniha Úvod do caputologie je zkoumáním tří základních dimenzí lidské existence. První se týká víry v existenci světa, který přesahuje naše chápání. Druhá odráží touhu svět konceptualizovat a definovat. Třetí poukazuje na to, že svět je kulturní konstrukce, sémiotický text vytvářený lidskou interakcí. Čtenář si uvědomí klíčovou roli pojmů a kategorií při interpretaci reality. Malina, podobně jako antropolog Clifford Geertz, chápe člověka jako bytost spoutanou sítí vlastních významů. Absurdita lidské existence pramení z toho, že člověk je zároveň tvůrcem i produktem kultury. V průběhu evoluce lidé proměňovali přírodu v materiální kulturu, která ovlivňovala jejich myšlení a chování. Tato materiální báze je pouze jednou dimenzí superorganické reality, stejně důležitá je symbolická báze – síť znaků, pojmů a kategorií. Malina si uvědomuje význam pojmů a kategorií, proto systematicky vytváří interdisciplinární antropologické slovníky a encyklopedie, které umožňují hlubší pochopení přírodní a sociokulturní reality. Jeho poselství je jasné: skutečný život nevkládáme do materiálních objektů, ale do symbolů a znaků, kterými je označujeme. Koncepce „Hlav“ je oslavou bohatství a rozmanitosti českého jazyka. Na první pohled se jedná o další slovník, ale způsob prezentace typologie „Hlav“ je postmoderně mnohovýznamový. Každá „Hlava“ je představena autorovými nekonvenčními verši – „expozicí“ – které uvádějí postavu do děje. Následují encyklopedické odkazy na historické a sociokulturní souvislosti, v nichž se „Hlava“ nachází, a čtenář tak může prožívat „kolize“, „krize“ a „peripetie“. Závěrečná výtvarná vizualizace „Hlavy“ představuje antropologické a filozofické poselství o fyzické rozmanitosti a mentální rozporuplnosti lidské existence. Dílo vyniká mezioborovou syntézou a schopností autora pohybovat se na hranici umění, vědy a filozofie.