Závěrečný, dvacátý svazek Spisů Karla Poláčka obsahuje sedm čtyřicet textů, které představují jeho méně známou, ale důležitou publicistickou tvorbu. Najdeme zde eseje o humoru a kultuře, satirické články kritizující českou společnost a politickou situaci v Německu v době vzestupu fašismu, a také osobní články a fejetony. Druhá část knihy se zaměřuje na soukromé dokumenty, především na dosud nejrozsáhlejší sbírku Poláčkových dopisů, z nichž většina je publikována poprvé. Zvláště cenné jsou dopisy, které Poláček psal své dceři Jiřině po jejím odjezdu do Anglie v roce 1939. Dále kniha přináší dopisy jeho přítelkyni Doře Weiszové-Vaňákové, psané na jaře 1943, krátce před Poláčkovým transportem do Terezína. K tomuto období se vztahuje i Poláčkův deník, v němž si od ledna 1943 zaznamenával myšlenky, postřehy, četbu a portréty lidí, s nimiž pracoval mimo Prahu. Tato kniha je díky svému obsahu a významu jedním z nejdůležitějších svazků celé edice Spisy Karla Poláčka.