Utopia Avenue

Nejnovější kniha Davida Mitchella je samostatný příběh, zároveň však zapadá do rozsáhlejšího díla, které autor vytváří po celou svou kariéru. Na rozdíl od složitosti *Atlasu mraků* nebo historické zasazenosti *Tisíce podzimů Jacoba de Zoeta* se tento román odehrává v konkrétním prostředí šedesátých let a sleduje příběh dospívání. *Utopia Avenue* je víc než jen živý portrét hudební scény v londýnském Soho na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Mitchell se zamýšlí nad tím, jak vznikají umělecké myšlenky a jak se šíří světem, a popová hudba mu k tomu poskytuje ideální rámec. Jak sám autor říká, spisovatelé často závidí hudebníkům přímou odezvu publika, pocit, který se při psaní nedá plně docílit. Hlavními hrdiny *Utopia Avenue* je stejnojmenná kapela, kterou autor popisuje jako „nejpodivnější britskou kapelu, o které jste v životě neslyšeli“. Román sleduje jejich vzestup i pád, jejich úspěch, který však není vždy zasloužený. Mitchell s citem odhaluje skrytou stránku slávy – zkažené ambice, zlomená srdce, ztráty a vliv náhody. Členové kapely zápasí s napětím mezi očekáváním publika a osobními démony, mezi uměleckým naplněním a tíhou závazků, strachem ze selhání, nostalgií a hlubokým smutkem. Láska přichází a odchází, smrt udeří nečekaně. Přesto je touha po hudbě silná a neodolatelná. Mitchell píše s neobvyklou lehkostí a čtivostí, podpořenou pozoruhodnou schopností zachytit detaily, například popis oblak připomínajících vraky nebo mušlí zářících v porcelánové míse. Stejně jako v jeho předchozích knihách, i v *Utopia Avenue* hraje klíčovou roli setkání, které se zdá náhodné, ale ve skutečnosti je opojnou souhrou osudu, ozvěnou minulosti a zásadním momentem celého příběhu.