Útěk z Leopoldova: Věznice, odboj, doba

Nejkrutější věznice v Československu pod vládou komunistů byla v Leopoldově. Dne 2. ledna 1952 se zde odehrál slavný útěk, který se zprvu zdál nemožný, ale brzy se stal jedním z nejnapínavějších příběhů v historii komunistického Československa. Z této staré pevnosti, původně postavené proti Turkům, uprchlo šest politických vězňů – pět Čechů a jeden americký Slovák –, přičemž pět z nich mělo v Leopoldově strávit zbytek života. První díl se věnuje osudům těchto statečných mužů a popisuje jejich předchozí životy, včetně odbojové činnosti, okruh spolupracovníků, zatčení, vazby, výslechů, soudních procesů a původních rozsudků smrti, které byly později zmírněny na doživotí. Sleduje jejich cestu až do Leopoldova, nejstřeženější věznice v zemi, kam byli posláni jako ti nejnebezpečnější zločinci. Druhý díl se zaměřuje na samotný útěk. V roce 1952 se z těchto odvážných mladíků stali uprchlíci, kde každý chybný krok hrozil zatčením. Jejich útěk odhaluje složitost tehdejší české a slovenské společnosti – na rozdíl od válečných let, kdy bylo jasné, komu věřit, nyní bylo často nejasné, na čí straně kdo stojí. Třetí díl líčí život v Leopoldově, kde muži různých přesvědčení, vyznání, povolání a věku prožívali každodenní tíhu života v 50. letech. V době, kdy se uplatňovalo „třídní“ pojetí trestu a vězeňští strážci neměli k odsouzeným žádné slitování, si zde každý prožil své. Kapitoly popisují chování vězňů, průběh vzpoury v Leopoldově v srpnu 1955 a zprávu, kterou vězni poslali na Západ. Závěrečná kapitola je smutnou bilancí – vyjmenovává muže, kteří z vězení už nikdy nevyšli a zemřeli za mřížemi, čímž se potvrdilo tehdejší přísloví, že do Leopoldova se vchází, ale z Leopoldova se už nevychází.