Tato kolektivní kniha sdružuje třiatřicet studií, které se zabývají kolektivizací zemědělství v Československu. Sedm tematických oddílů obsahuje příspěvky českých a slovenských historiků, archivářů a právníků. Autoři se zaměřují na proměny vztahu lidí k půdě, násilné přerušení tradičního zemědělského způsobu života, ale i na perzekuci sedláků, vyvlastňování církevního majetku a využití zemědělských usedlostí pro účely nápravných zařízení. Kniha se věnuje také komunistické propagandě a různým formám odporu proti zabavování majetku. Některé studie sledují průběh kolektivizace v konkrétních obcích a na příkladu jednotlivých rodin. Součástí publikace je i exilová studie Ladislava Feierabenda z roku 1954, v níž tento národohospodář navrhuje plán obnovy zemědělství po násilném združstevňování.