„Ústně více“ - Šestatřicátníci

Na počátku padesátých let vznikla literární skupina Šestatřicátníků z přátelství Jiřího Paukerta-Kuběny a Václava Havla, pojmenovaná podle roku narození většiny jejích členů. Tato skupina sdružovala mladé autory, kteří věřili ve svůj talent a nechtěli se podřídit tehdejšímu režimu. Od začátku fungovala mimo oficiální kulturní scény, s nadějí, že se jim podaří publikovat, až to bude možné. Někteří členové se dočkali krátkého období uznání v šedesátých letech, ale následně byli nuceni odejít do exilu, ať už v rámci Československa, nebo do zahraničí. V devadesátých letech se ukázalo, že většina z nich – včetně Josefa Topola, Pavla Švandy, Věry Linhartové, Violy Fischerové, Aleny Wagnerové a dalších – dokázala i v těžkých podmínkách pokračovat v tvůrčí práci a překonat vnější tlaky. Kniha sleduje osudy Šestatřicátníků od jejich počátků v padesátých letech, přes období největšího rozkvětu v šedesátých letech, až po individuální životní cesty jejích členů po zániku skupiny. Přestože na začátku neměli příznivou budoucnost, nakonec se všem podařilo uplatnit se v kreativní oblasti. Kniha se zamýšlí nad tím, co v člověku umožňuje překonat překážky a dosáhnout svého. Je bohatě faktografická a nabízí ucelený pohled na jednu důležitou, ale dosud málo známou část naší poválečné kultury.