Román se věnuje životu hraběte Františka Antonína Šporka, významné postavy barokní doby, který byl mecenášem umění a zakladatelem mnoha důležitých institucí. Autor v tomto životopisném a zároveň historickém díle zároveň zachycuje dobu konce 17. a první poloviny 18. století jako období zásadních změn v myšlení a hodnotách. Šporkova osobnost je zde vykreslena jako komplexní – jako kritický pozorovatel společnosti, politik, milovník umění a podporovatel vědy. Román ukazuje Šporka jako svobodomyslného muže, což se projevuje například v jeho sporech s jezuity a v jeho každodenním životě. Význam české barokní tvorby je v románu ilustrován dílem sochaře Matyáše B. Brauna, který působil na Šporkově panství v Kuksu.