Monografie se nejprve věnuje historii a studiu umělé radioaktivity, včetně způsobů jejího vzniku, energetických projevů a chování radioaktivních látek po štěpení atomového jádra. Zkoumá také transuranové izotopy a umělé radioaktivní řady. Následně popisuje zařízení pro urychlování částic a metody výroby radioisotopů pomocí cyklotronů a jaderných reaktorů. Třetí část se zaměřuje na využití umělé radioaktivity v praxi, konkrétně v stopovacích metodách, medicíně a průmyslu. Závěrem shrnuje poznatky o výzkumu radioaktivity v kosmickém prostoru.