Tvrdej chleba obsahuje básně, které Charles Bukowski napsal krátce před svou smrtí v roce 1994 a byly vydány posmrtně. S obvyklým odstupem a ironií se v nich zamýšlí nad uměním, s něhou vzpomíná na své první sexuální zkušenosti a přemýšlí o posledních chvílích před léčbou rakoviny. V bolestech odkládá svou image drsného muže, směje se i v utrpení a prohrává v životě, zejména ve vztazích, protože opakovaně volí špatné partnerky. Bukowski mistrně dokáže v básních zastavit čas a jeho upřímnost je až sebedestruktivní. Když kritizuje jiné básníky, zároveň si sám vynáší ortel, protože se ptá, zda existuje něco horšího než život zasvěcený poezii.