Trojzpěvy, Václav Renčova pátá sbírka, představují důležitý moment v jeho tvorbě. Nejde jen o přirozené pokračování předchozí práce, ale také o odhalení dosud skryté stránky básníkovy duše. V těchto dvanácti ódech se s nečekanou silou ozývá hymnický tón, jehož jasný a výrazný zvuk v české poezii nemá obdobu od doby Karla Jaromíra Mašíně.