Májové úvahy

Májové úvahy patří mezi poslední díla Václava Renče (1911–1973). Po jeho smrti vycházely postupně v Katolických novinách (1974–75) a později v Katolickém týdeníku (1994–95), někdy pod jinými názvy a v mírně zkrácené podobě. Knižně byly vydány v roce 1996 v Praze prostřednictvím římské Křesťanské akademie jako neprodejný tisk. Texty jsou tedy dobře známé, čtenáři je ocenili a zaslouží si širší rozšíření. Pro ty, kteří znají Renčovo dílo, je typická jeho jednoduchá a disciplinovaná forma. Tato střízlivost a jasnost je výsledkem básníkovy lidské a duchovní vyspělosti, jeho životních zkušeností a umělecké cesty. Je zřejmá proměna od jeho dřívějších, abstraktních esejí a vášnivé publicistiky k prostému a upřímnému projevu. Václav Renč (1911–1973) byl český katolický básník, dramatik a překladatel. Narodil se ve Vodochodech u Roudnice nad Labem, ale dětství prožil v Praze. Na Karlově univerzitě vystudoval filozofii a jazykovědu (1936) a během studií spolupracoval s časopisem Rozhledy po literatuře a umění. V letech 1946–1948 působil jako lektor a režisér Národního divadla v Brně. V roce 1951 byl nespravedlivě odsouzen k 25 letům vězení v procesu s katolickou inteligencí (propuštěn 1962). Po propuštění pracoval jako dramaturg v olomoucké operetě. Od roku 1967, kdy se přestěhoval do Brna, se věnoval literární a překladatelské činnosti. Psal lyriku, divadelní hry pro děti i dospělé, rozhlasové a jevištní dramatizace a podílel se na úpravě textů katolických písní.