Trhani

Tato povídka, kterou básník poprvé vydal ve své knize „Studie krátké a kratší“ z roku 1876, zachycuje život kočujících železničních dělníků v druhé polovině 19. století. Dělníci, nazývaní „trhači“ – protože výbušninami odstraňovali skály pro stavbu železnic – byli v očích měšťáků opovrhovanými chudáky, kteří budovali bohatství jiných. Neruda je ve svém fejetonu nezidealizuje, ale ukazuje je v plné šíři jejich tehdejší sociální a morální situace, včetně všech nedostatků, ale i silných stránek, které z nich dělaly budovatele nové doby.