Tikot

Tommy našel na prahu svého domu jednu noc ošuntělou, hadrovou panenku. Zpočátku se zdála být jen nevzhlednou hračkou, ale brzy se v ní probudil život. Stehy panenky praskaly a Tommy spatřil něco, co přesahovalo hranice reality. Čelil protivníkovi, který si s ním hrál jako s kočkou a myší, a který byl děsivější než všechny záporné postavy z jeho vlastních knih. Na monitoru počítače se objevilo odpočítávání, doprovázené tíživým tikáním, ale Tommy netušil, k čemu se blíží. Nevěděl, jaké síly se ho snaží zabít a proč. I když byly zápletky jeho detektivek občas přitažené za vlasy, nic se nevyrovnalo situaci, do které se nečekaně dostal. Zvonění u dveří se ukázalo jako klam. Na prahu ležela jen ta neuměle sešitá panenka a zpráva ve vietnamštině, jazyce, který za léta v Americe téměř zapomněl. Bezmyšlenkovitě panenku vnesl do domu a tím spustil řetězec událostí, které odporovaly veškeré logice. Panenka ožila, ale nebyla to už panenka. Proměnila se v podivné, mstivé stvoření, připomínající směs plazu a krysy, děsivější než všechny bytosti z vietnamských pověstí. Na monitoru se objevilo sdělení: „Lhůta vyprší za rozbřesku“ a zlověstné „tik tak“. Tommy nevěděl, co má lhůta znamenat, ale brzy pochopil, že tikání odpočítává jeho vlastní smrt. Pronásledovalo ho nezničitelné, proměnlivé stvoření, které našel na prahu. V domě s ním nemohl zůstat a tak začal zoufalý závod s časem, který se zdál být předem prohraný. Rozbřesk se zdál být v nedohlednu a v tu noc se zdálo, že ožívají mýty jeho rodné země.