Stavitelé chrámu

Viděli jsme nespočetné zástupy. S ponurou důstojností kráčeli zasmušile, každý jako ztracená duše z jiného světa. Snívali o svých ztrátách, o samotě v kouzelných lesích, nad nimiž slunce, jako zlatokřídlý pták, nekonečně brázdilo oblohu. Jeho píseň o slávě a harmonii života, o zázracích tvůrčího rána v zahradách i podmořských hlubinách, v modrých dálavách vzduchu a vody, se rozléhala vesmírem. Sklánělo se k oceánům v žízni a rozvířilo je bouří, v ametystových jeskyních pod ledovci nacházelo útočiště v hnízdě horských růží a jeho sen, viditelný jako tanec tisíců sluncí v melancholické hudbě, se vznášel nekonečností zářící láskou. Noc dávala květům promlouvat o jejich léčivé síle a opojení ukrytém v hroznech a máku. Znali jemná slova, která lákala ptáky jako rozhozené zrno. Lesní zvířata, neokousaná krví, je přátelsky navštěvovala. Snívali o městech vládnoucích zemím, o radosti práce, slavnostním zvonění kladiv, zkrocení ohně, opojení boje, signálech jízdy, sladkosti nebezpečí, hrdosti a odvaze rukou, které vrhají tajemné sítě nad národy, a o slovech padajících na nepřátelská města jako smolné věnce. O pýše orlů na osamělých horách, jejichž křídla se zdála ztuhlá jako kov a zářila v soumraku jako hvězdy. O rozkoši zničení, triumfální jízdě cyklónů, požárech lesů, ledových vichřicích pólů, o démonickém výsměchu živlů, které v řinčení přetrhaných řetězů vybíjejí se v chaos. O tragické touze hledajících, honbě za tajemstvím, která vede nesčetnými světy do jediného, bloudí tisíciletími, číhá na předvěkých pohřebištích a jako poslední úder kladiva věší svá neviditelná oka na slunce a spouští lovecké sítě do plamenných moří, která je spalují jako pavučiny. A odsouzená věčně hledat se ztrácí v mlčeních, která si kolem ní odpovídají v magických dotycích, v agónii mučených zvířat, v početí skrytém blesky, ve šílenství ztracených zraků i v pýše zahrabávající stopy, po kterých jsi kráčel. Snívali o rozkoších nejistoty a hry, o ruchu tržišť, o zmatku tisíce jazyků, které naplňují duši jako přístaviště plné lodí, kde orgie bázní, nadějí, krve a hříchu přehlušují hukot moří a pozdravnou střelbu a orchestry přijíždějících.