Stanice 11

Představení Krále Leara v Torontu skončilo tragédií, když herec v hlavní roli na jevišti zemřel. Tato událost, i když ne zcela ojedinělá, se stala předzvěstí mnohem větší katastrofy. Zpráva na konci kapitoly naznačila, že smrt herce je jen prvním signálem blížící se zkázy. O několik hodin později se po celém světě začal šířit vysoce nakažlivý virus gruzínské chřipky, který zabil 99 procent populace. Emily St John Mandelová ve svém románu Stanice 11 nepopisuje jen boj o přežití po apokalypse, ale zaměřuje se na život dvacet let poté. Kočující divadelní společnost „Symfonie na cestách“ cestuje opuštěnou Kanadou a snaží se přinést přeživším útěchu v podobě hudby a Shakespeara. Jejich motto, napsané na karavanu, zní: „Přežít nestačí“. Stanice 11 není primárně román o konci světa, ale silný příběh o lidské paměti, ztrátě, touze po minulosti a o síle umění, které dokáže překonat osamělost a zachytit krásu pomíjivých okamžiků.