Obrazy z cest II: (Cesta z Mnichova do Janova, Lázně Lucca, Město Lucca)

Italská trilogie představuje zásadní zlom v Heinově tvorbě. Spisovatel se v ní aktivně zapojil do politiky, v níž dříve jen okrajově působil, a svému umění přiřkl politický cíl – podílet se na společenském pokroku. Inspirován Goetheho a Schillerem usiloval o to, aby německá literatura získala širší, světový rozměr. Tři knihy o Itálii, napsané v letech 1828–1830, představují významný epický počin pro německou i světovou literaturu. Výrazně se v nich projevuje jasná a nekompromisní kritika pýchy šlechtických rodů, pokrytectví církevních představitelů a jejich byrokracie, a to prostřednictvím ostré satiry a rafinovaného humoru. Hodnota trilogie spočívá v jejích podnětech k formulaci politických myšlenek, přičemž klíčová je myšlenka rovnosti – nejen utlačovaných národů, ale především „Evropy, která dospívá a zbavuje se pout, jimiž ji ovládala privilegovaná aristokracie.“