První svazek "Obrazů z cest" obsahuje pojednání "O Polsku" z r. 1822, jež přináší současnou problematiku slovanského národa, rozděleného mezi tři státy. Novost byla zde nejen v látce, ale i v autorově pohledu. Sám o tom napsal: "Třebaže jsem se tělem pohyboval toliko v kruzích vyšší společnosti, můj duch dlel přece jen také často vchatrčich prostého lidu. Zde máte základ pro hodnocení mého úsudku o Polsku." Druhou částí knihy je "Cesta Harcem", dílo sice méně průbojné, ale zajímavé již tím, že mezi rekvisity romantiky i zde proniká skuteč. život a skuteč. lid. Následující "Kniha Le Grand" je dílo vrcholného humoru: jeho námětem je především Heine sám, jeho život, vyvraceni pomluv o vlastní osobě a výklad názorů politických. Poslední část "Anglické zlomky", výraz osobního neklidu, reakce na neúčast veřejnosti na jeho osudu, bystře črtá zemi, jež jej vábila jako příklad demokracie a parlamentarismu. Ještě dnes zaujmou postřehy společenských kontrastů, obdiv k rozšířenosti politického vzdělání a kritika anglických názorů na náboženství a umění, egoismu i strojově pravidelného života.
Reisebilder - Dritter Teil: Die Reise von München nach Genua
Italská trilogie zahajuje nové období v Heinově životě. Její spisovatel jí vstoupil do politiky v níž dříve jen hostoval, ba víc, dal svému umění politický úkol na cestě pokroku. Heine chtěl - po vzoru svých starších literárních druhů, Goetheho a Schillera - dát německé literatuře světovost. Třemi knihami o Italii, vznikajícími vletech 1828-1830, dal Heine německé i světové literatuře dílo veliké hodnoty epické, dílo charakteristické jasnou a nesmiřitelnou tendencí proti povýšenosti rodového panstva, licoměrnosti církevních hodnostářů a jejich kněžského aparátu, dílo ostré satiry a vybroušeného humoru. Cena trilogie spočívá v tom, že přináší řadu podnětů k vyjádření politických myšlenek, z nichž nejvýznamnější je myšlenka zrovnoprávnění, a to nejen utlačovaných národů, ale zejména "Evropy, která dospěla k plnoletosti a odtrhuje se od železné šňůry, na níž ji vodili privilegovaní aristokracie."
Souhrn historických a filozofických prací uvědomělého něm. revolučního demokrata z doby jeho pobytu v Paříži (po r. 1831). Jádro knihy tvoří 3 větší studie. "K dějinám náboženství a filosofie v Německu", "Romantická škola" a "Konfese". Připojeny drobnější práce: "Dopis Heonrichu Laubemu" "Listy o Německu" a "Předmluva k franc. vyd. Lutetie". Závěrem v oddílu "Heine-Marx-Engels" doklady o vzájemných stycích a kritice v jejich korespondenci a rozhovorech. Stati ukazují Heina jako revolučního myslitele nových názorů, poučeného již poznatky z revol. hnutí franc. lidu a vedeného již názory zakladatelů vědeckého komunismu.
V šestém svazku spisů velkého německého básníka, prozaika a novináře je otištěn zlomek románu Rabbi z Bacherachu, čerpající námět z židovských dějin (rukopis tohoto jediného Heinova románového díla byl zničen při požáru v Hamburku); dále sem byl pojat výňatek z článků "Francouzské poměry", jež básník psal ve francouzské emigraci v 30. letech min. stol. pro německý časopis "Allgemeine Zeitung" a v nichž se obráží Heinovo nadšení pro spravedlivé myšlenky francouzské revoluce, ale zároveň i jeho zamyšlení nad prováděním těchto myšlenek v praxi. Stať o Ludwigu Börnovi, Heinovu spolubojovníku a spoluvyhnanci, který se dostal s Heinem do ostré polemiky, vyvolané Börnovým krátkozrakým maloměšťáckým radikalismem, dokresluje profil Heina-publicisty. Závěr svazku tvoří rekonstruovaný zlomek "Pamětí", které psal básník za svého pobytu v Paříži a jež odkázal své ženě. Heinovi příbuzní, jimž se podařilo "Paměti" odkoupit, zničili toto cenné dílo, v němž byli pravdivě vykresleni, ze strachu, že by jeho vydáním byli po zásluze zostuzeni. - Obsáhlá studie H. Siebenscheina podává podrobný rozbor všech otištěných děl.