Michal Ajvaz je básník a spisovatel, jehož tvorba se inspiruje dílem argentinského autora Jorga Luise Borgese, což je patrné například v knize *Sny gramatik, záře písmen*. Autor sám knihu popisuje jako záznam o setkávání s Borgesem, o myšlenkách, které vznikaly jako reakce na Borgesoho dílo a které se neustále vyvíjely v další otázky. Kniha je souborem kratších esejů, v nichž se Ajvaz zamýšlí nad jednotlivými texty Borgese, ale i nad jeho častými motivy – schodišti, labyrinty, zrcadly a proměnou ideálního ve skutečné. Autor se netají tím, že se Borgesem spíše nechává inspirovat, než aby jeho dílo analyzoval.
Z mnoha témat se věnuje například eseji *Pierre Menard, autor Dona Quijota*, kde rozvíjí Borgesovu otázku, zda vytvoření textu identického s Cervantesovým *Donem Quijotem* znamená napsat totéž dílo. Dále se zabývá interpretací znaků a tzv. kryptickými díly, tedy událostmi a texty, které mají skrytý význam. V eseji *Čínská encyklopedie* upozorňuje na to, že naše gramatika není jediná možná a že univerzální gramatika neexistuje.