Pasáže

Pasáže jsou již devátou knihou Michala Ajvaze, přesto působí spíše jako pokračování jediné, rozsáhlé a nikdy nekončící knihy. Román úzce navazuje na předchozí díla a propojuje se s nimi. Čtenář se v něm setká s druhými světy, které se světu, jak ho známe, dávají najevo skrze zvláštní a podivné události. Děj se neřídí obvyklou logikou, příběhy se prolínají a spojují, a významné jsou i zdánlivě obyčejné předměty, které ovlivňují osudy postav. Jak autor sám říká, „náhoda je jen čarodějným zrcadlem, ve kterém se zjevuje naše skrytá tvář“. Tyto fragmenty velkého příběhu lze zahlédnout například při dlouhém pozorování větví stromů, které se mohou proměnit v obývací pokoj s psacím stolem a rozečtenou knihou – příběhem o psaní románů, v nichž stroje skládají básně. Odkud se berou tyto obrazy a slova? To je jedna z hlavních otázek, které Ajvaz zkoumá skrze své psaní, a vlastně skrze samotné myšlení. V jeho díle nenajdeme definitivní odpovědi ani zásahy vyšší moci. V Ajvazově literárním světě věci vznikají z ničeho, a právě tato nicota je zdrojem umění a celého bytí.