V závěrečném díle románu se Margaret potýká s bolestí po ztrátě matky a s přesvědčením, že ji pan Thornton považuje za lhářku. Autorka jemně naznačuje první zárodky lásky, kterou si zatím ani Margaret neuvědomuje, skryté za zdánlivou úctou k jeho charakteru a smyslu pro čest. John Thornton naopak pověří svou matku, aby se o Margaret postarala, jak kdysi slíbil její umírající matce. Stále ho trápí vzpomínka na setkání Margaret s cizím mužem u nádraží a i když ví, že mu lhala, věří, že to neudělala z nečestných důvodů. Přísné zásady paní Thorntonové však narážejí na Margaretinu hrdost. Do děje vstupuje pan Bell, Margaretin kmotr, přítel jejího otce a pronajímatel Thorntonovy továrny. Jeho laskavost si Margaret rychle získá a pan Bell si všimne, že napětí mezi Margaret a panem Thorntonem je hlubší, než jen spor o společenské otázky. S touto domněnkou se svěří panu Haleovi, který ji však odmítá brát vážně. Brzy poté pan Hale umírá v oxfordské koleji pana Bella. Zničená zármutkem Margaret nachází útočiště v domě své tety paní Shawové v Londýně. Život v Londýně, i s krátkou návštěvou Helstone, ji však nenaplňuje a myšlenky na pana Thorntona a zesnulé ji pronásledují. Pan Bell ji učiní svou dědičkou, ale Margaret necítí štěstí, pouze vděčnost. Mezitím na severu John Thornton bojuje o záchranu své továrny. Jeho upřímný rozhovor s matkou je klíčovým momentem, který nasměruje děj k závěru. Zvládne se Thornton vzpamatovat? Dosáhne Henry Lennox, kdysi odmítnutý v Helstone, tentokrát úspěchu? A od koho Margaret nakonec přijme zásnubní dar – uschlé růže, které vyrostly na nečekaném místě?