Renčova tvorba se opírá o základní napětí mezi duchovnem a hmotou, světlem a tmou. V jeho poezii se smyslnost ustupuje radosti z umělecké tvorby, která je prodloužením a vyjádřením jeho hluboké víry. Dokonalost a absolutní forma uměleckého díla mají podle něj odrážet a zhmotňovat samotnou podstatu Boží.