Otokar Březina byl významným představitelem české moderny na přelomu 19. a 20. století, období, které do literatury vneslo nové směry jako dekadenci a symbolismus. Jeho klíčové myšlenky, nejzřetelněji formulované ve sbírce Ruce (1901), se soustředí na mystiku a předznamenávají tvorbu dalších autorů. V Březinově díle symbolizují ruce lásku a propojení mezi lidmi, ale i práci, která představuje jedinou cestu k osvobození od tíhy dědičné viny.