Autorova hra je vzpomínka na léta 1965 až 1989, ve které se stírají hranice mezi významnými a bezvýznamnými událostmi, mezi osobními zážitky a společenským děním. Je to také tichá úvaha o životě v době reálného socialismu. Autor se nesnaží hodnotit, vysvětlovat ani komentovat, ale oslovuje ty, kteří prožívali podobné pocity. Jeho vzpomínání se soustředí především na jazyk, který vnímá jako nástroj totalitní moci, ale zároveň jako jedinou možnou obranu proti ní. Právě nestálost a pomíjivost těchto vzpomínek odhaluje absurditu a snadnou zapomenutelnost toho, co nedávno tvořilo podstatu našeho života.