Rákosí

Člověk je křehká a pomíjivá bytost, pouhá třtina v přírodě, a to i přes svůj rozum a dar řeči – tak uvažoval Pascal. Tyto myšlenky se vrací do mysli Dilova hrdiny, muže zralého, klidného, racionálního a s ironickým nadhledem, když ho nečekaně zasáhne silný cit. Uvědomí si, že prožít pravou lásku, najít v ní vzájemné porozumění a touhu po nekonečnu, je výjimečné štěstí. Podobné zamyšlení prožívá i čtenář Dilovy novely, která jemně a nostalgicky vypráví o vztahu bulharského spisovatele a maďarské malířky. Přestože si kvůli jazykové bariéře nerozumí, cítí mezi sebou hluboké spojení.