Kniha Psychologické typy je považována za jedno z nejvýznamnějších děl Carla Gustava Junga a upevnila jeho pozici jako originálního psychologa. Největšího uznání se dočkal jeho popis introverze a extraverze, který se stal klíčovým poznatkem jeho práce. Jung v knize zkoumá, jak byly tyto dva postoje chápány v průběhu dějin, a uvádí příklady historických postav a směrů, které s nimi souvisí – například spojuje introverzi s Alfredem Adlerem a extraverzi se Sigmundem Freudem. Dále rozebírá čtyři základní funkce vědomí: myšlení, cítění, smyslové vnímání a intuici, přičemž každá funkce má svůj protipól v nevědomí. Kombinací těchto funkcí s introverzí a extraverzí Jung definuje osm základních psychologických typů. Kniha také pojednává o důsledcích jednostranného zaměření psychiky. Součástí díla je obsáhlý slovník definic, který usnadňuje pochopení Jungových klíčových myšlenek.