Ortenovy lyrické prózy, psané v letech 1937–1938, kdy autorovi bylo osmnáct, představují osobní a hluboce prožívané příběhy. Jsou to v podstatě básnické pokusy o nalezení sebe sama a svého jedinečného postavení ve světě. Autor v nich zkoumá kořeny svého nitra, vypráví o nešťastné lásce, o nesplněných snech a o základních hodnotách, které definují lidskou existenci.