Proměny

Proměny, souhrnuté do patnácti knih, patří mezi nejvýznamnější díla antické literatury a do české poezie se začaly překládat až v době osvícenství. Jde o krátké příběhy a eposy, které stručně vyprávějí řecké mýty v chronologickém pořadí. Autor v nich hledá společný motiv proměny, často se jedná o přeměnu bohyně, nymfy nebo člověka v rostlinu či jiný přírodní útvar. Text je psán v hexametrech a často obsahuje přímou řeč. Například bohyně v hněvu promlouvá ke svým dětem na vrcholu Kynthu: „O mně, vaší matce, tak pyšné, že vás zplodila, o mně, jež se nechci poddat žádné bohyni kromě Júnóny, se šíří pochybnosti, zda jsem skutečně bohyně. Hrozí mi, že budu vyhnána z oltářů a navždy zapomenuta, pokud mi neprokážete úctu. A to není jediná urážka: Niobé se rouhavými slovy chlubila svým početným potomstvem a drze mě, bezdětnou, zvala. Ať ji za to postihne trest!“