Příběh podivuhodné lásky

Příběh podivuhodné lásky je osmá kniha švédského spisovatele a hudebníka Carla-Johana Vallgrena (nar. 1964) a zároveň jeho nejúspěšnější dílo. Od svého vydání v roce 2002 se ve Švédsku prodalo přes 300 000 výtisků a kniha byla přeložena do více než dvaceti jazyků. Děj se odehrává v roce 1813, kdy se v jednom nevěstinci ve východopruském Královci ve stejnou bouřlivou noc narodí dvě děti. Henrieta je krásná a zdravá, zatímco Hercule Barfuss přichází na svět hluchoněmý a s tělesným postižením – je trpaslík. Jeho fyzické nedostatky však kompenzují mimořádné mentální schopnosti. Děti spolu vyrůstají a sblíží je hluboký cit, ale osud je brzy rozdělí. Hercule se vydává na dlouhou cestu po Evropě, aby našel ztracenou lásku a smysl života. Čekají ho dobrodružství, zkoušky a nečekané zvraty, včetně vystupování v panoptiku, pobytu v jezuitském klášteře a nebezpečného setkání s inkvizicí. Tato kniha, kombinující prvky pikareskního, milostného a gotického románu, vypráví o věčném boji mezi dobrem a zlem a o síle lásky, která překonává lidskou krutost. Carl-Johan Vallgren za Příběh podivuhodné lásky obdržel ve Švédsku prestižní Augustovu cenu.