Druhá část historie britské jednotky SAS se zaměřuje na její roli při osvobozování Štrasburku na konci roku 1944. V listopadu téhož roku se generál Leclerc s 2. francouzskou obrněnou divizí, s povolením vrchního velitele Eisenhowera, vydal přes Vogézy k osvobození Alsaska. Po úspěchu v Paříži v srpnu usiloval de Gaulle o posílení své moci a potlačení vlivu komunistů, kteří plánovali povstání. Na Churchillův přímý rozkaz se do tajných operací zapojili i ostřílení a odvážní muži z 1. pluku SAS. V náročném terénu museli bojovat nejen s německými vojáky, ale i s francouzskými komunisty, kteří blokovali cesty k Savernskému průsmyku a zpomalovali tak postup osvobozující armády ke Štrasburku.